Ráno jsem se začal budit nějak dřív, protože žena nechala na nočním stolku rozsvícené světlo. Abych ho zhasnul, musel bych se úplně probrat a to jsem nechtěl, a tak jsem jen zvedl polštář, aby mi světlo nesvítilo přímo do očí. Když jsem se později opravdu proudil, světlo nesvítilo. Aha, Jana je ještě doma. Nebyla. Pouze nešel proud. To byl trochu problém, protože jsem si neměl jak ohřát snídani.

Z mudrování nad snídaní mě vytrhl telefonát. Volala správkyně budovy, kde mám pronajatou laboratoř, že jsme bez proudu a že mi volá, protože ví, že tam mám nějaké věci, které by v teple mohly přijít k úhoně. Takže to není místní záležitost, říkám si. Co se stalo? Prý říkali v rádiu, že u letiště v Palo Alto spadlo letadlo do drátů vysokého napětí. Pocuchalo to dva baráky, ale hlavně to vysoké napětí. Bez proudu je i nemocnice na Stanfordu. Prý to může trvat celý den.

Křižovatky bez semaforů jsou o nervy. Každé auto musí zastavit, dát přednost třem autům, která tam už jsou a uhnout pospíchálkovi, který nechce čekat ty dvě vteřiny na tři auta. Palo Alto končí na San Antonio, dál už je Mountain View. Taco Bell má ještě tmu, ale v KFC se svítí. Zajedu o kus dál do Starbucks. Tam zoufalá fronta, asi podobný nápad jako já mělo víc lidí. Volám Billovi, ať nejezdí, že stejně nemůžeme dělat, Bill už to prý dojede. V labině pochopitelně tma. Vzorky v mrazáku nemám kam dát. Nechám je být, pokud do večera půjde proud, tak to snad vydrží.

Co dělat, když nejde proud? V práci dělat nemůžu, doma na počítači taky ne. Mohl bych vzít laptop a jít do knihovny v Mountain View, na Stanfordu bude tma. Starbucks bude narvaný, to jsem viděl před chvíli. A tak se rozhodnu: půjdu na nějakou kratší túru. Vyjedu nahoru do Santa Cruz Mountains a tam se vydám na asi osmimílové kolečko. Nejdřív sestoupím do údolí, kudy vede San Adreas Fault. Brdky po levé ruce skončí jednou v Pacifiku. Je po dešti. V létě se oba potoky, které teď překročím, dají přejít bez problemů, i dneska by to většina lidí zvládla. Já však kvůli svému Mennierovi nebudu radši skákat po kamenech, ale vyzuju se a potupně ty dva potůčky přebrodím. Pak ovšem musím nahoru. Už jsem tudy šel několikrát, tak vím, co mě čeká a půjde to snáz. Pustím si z iPhonu nějakou muziku, přes SmartLink mi to jde do obou uší. Jenže jak se škrábu nahoru, začnu se dost potit a baterky ve sluchadle i implantátovém procesoru přestanou díky vlhku fungovat. V tichu vylezu nahoru. Občas si osuším baterky a vrátím je, takže chvilku slyším ptáky, ale do minuty je zase utrum. Jsem bez proudu i v uších. Dokončím kolečko a dojdu k autu. Tam mám rezervní baterky, tak je nainstaluji. Zase slyším, to je vždycky příjemné a spustím se po Page Mill Road zpátky do Křemíkového údolí.

Začíná se smrákat. Dojedu do práce, tam tma. Co když to bude trvat dýl? Auto nechám na místě a jdu do železářství OSH na Charlestonu. Tam nejvíc lidí v oddělení svítidel. Ale baterku nepotřebuji, mám jich dost. Já chtěl jen koupit lampu na baterky. Když jsem jeli někam kempovat, brávali jsme ji s sebou. V Mountain View jsme ji měli pověšenou v garáži, ale nemám potuchu, kde je teď. Proto potřebuji ještě jednu. OSH však nic takového nevede. Kde jsem tu předchozí koupil? Nebylo to v Costcu? Costco není tak daleko, zajdu tam. Costco taky vyprodalo velké baterky, ale lampu, kterou hledám, nemají. Možná v REI mezi potřebami na stanování. Jenže mezitím si uspořádám myšlenky, v duchu vytipuji dvě místa, kde ta lampa domu bude a rozhodnu se, že nic kupovat nebudu. A dělám dobře. V dálce už vidím, že semafor na Fabian Way svítí, elektřina v Palo Alto zase jede. Kdybych se teď vracel s čerstvě zakoupenou lampou, cítil bych se jak v Saturninovi, když společnost po třídenním putování dorazila k novému mostku. Sláva, civilizace je zpět.

Jsem rodilý Brňák, od roku 1995 však žiju a pracuji v Kalifornii. Osm let jsem vydával internetový týdeník Bláznivou Markétu. Když se ucho utrhlo, přešel jsem na tento přece jen časově méně náročný osobní blog.

Archív:
Rok 2008

Mohlo by Vás zajímat:

• Hibernovaná Bláznivá Markéta s kompletním archívem a vyhledáváním
• Stránka firmy Alcor BioSeparations
• Moje nepříliš udržovaná osobní webovka s fotkami a dalšími takřka zbytečnostmi
• Všechna moje videa na You Tube

• Vybraná videa, která jsou pro mě z nejrůznějších důvodů důležitá:

Brno- My Home Town
Tady jsem se narodil, chodil do školy, zamiloval, oženil, vychoval dvě děti. Další komentář je snad zbytečný.

Tam, kde leží de Souches
De Souches velel všem vojákům ve městě (bylo jich 476), když Brno oblehla osmadvacetitisícová švédská armáda. A město se ubránilo. De Souchesovi se dostalo potom velkých poct a po smrti byl pohřben v kostele svatého Jakuba. Ten mám, ač bezvěrec, moc rád. Kdysi jsem natočil na superosmičku skoro identický černobílý film, navíc tam byl snad jen záběr na Souchesovu bystu na Špilberku, jak se dívá dolů do města.

April in Park City
V utažském Park City se každý rok koná známý Sundance filmový festival, před pár lety se tady konala zimní olympiáda. Ta byla nominálně v Salt Lake City, ale lyžovalo se tady a tady vyhrál Valenta i svou zlatou. V roce 2007 jsme sem v dubnu vyrazili my. Měli jsme štěstí. Žádný mokrý jarní sníh, ale pěkný péřák.

Ali
Ali byla klisna, na které Jana dost jezdila. Pak se jí však udělala díra do žaludku a během pár hodin byla pryč. Na filmu s ní Jana jezdí v aréně u naší kamarádky Brook.

Po operaci
Unavený po operaci, frustrovaný svou hluchotou, ale připravený se poprat s osudem a v koutku srdce doufající, že snad budu zase jednou slyšet.

Krisýtnka poprvé na Rexovi
Vnučka Kristýnka jede s babičkou Janou na kdysi problémovém Rexovi.

Jako ryba ve vodě
Vnučka Táňa s tátou Adamem si užívá plaveckého kursu kousek od Wollongongu v jihovýchodní Austrálii. A Max se už těší, až za chvíli vleze do vody taky.