V neděli jsme vyrazili na chvíli ven. Za Stanford. Je tam docela zajímavý flák země, dřív se tam dalo chodit všude, pak to omezili na vyasfaltované kolečko. To kolečko může mít 6-7 kilometrů, takže když se chce člověk trochu vyvenčit a nemá moc času, aby jel někam dál, hodí se jít tam. Ovšem je tady malý problém. Chodí sem docela dost lidí a o víkendu se tady hůř hledá místo na zaparkování, zvlášť odpoledne.

Bylo nedělní odpoledne a my vyjeli za Stanford. Parkovací místo nikde. Pak zahlédnu na vzdálenějším konci vyjíždět auto. Slušně se otočím, ale než tam dojedu, už mi tam nějaký chasník vjede. Totéž se stane s dalším volným a okamžitě hned obsazeným místem. Tak pomalu jedu dál a vduchu přemítám, jestli nemám jet radší na Arastradero, kde se bude touhle dobou parkovat snáz anebo zkusit zaparkovat o kus dál. Vtom si všimnu, že na protější straně opouští místo na krajnici nějaké auto. Zpomalím, zastavím. On by rád udělal U-turn (Jak se proboha řekne česky U-turn? Nejspíš jůtrn, podobně jako se dneska česky něco zabukuje a platí se to potom kešem.) Stojím tam však já, tak mu nezbude než pokračovat rovně. Na U-turn je to tady ale dost úzké, tak zajedu do škvíry, zacouvám a pak doparkuji.

V tom ke svému zděšení spatřím, jak se na jednom zaparkovaném autě rozsvítí červenomodré majáčky. Auto kousek popojede. Nemůže hned za mě, tak zůstane kousek opodál. Je však zřejmé, že jde po mě. Policistka se představí a pak si korektně vyžádá řidičák, registraci auta a potvrzení o pojištění. Potom se mě zeptá, jestli tam jezdím často. Když jí vyložím, jak složitě jsme hledal místo na zaparkování, je málem v jejím hlase slyšet účast. Že by však přimhouřila oko, nepřichází v úvahu, a já se to ani nesnažím nějak ukecat. Policistka mi doporučí, že u školy, co je o kus dál, se dá o víkendu parkovat a předá mi pokutový blok. Tedy on to žádný pokutový blok není, v podstatě jsem tam podepsal, že se řádně dostavím, až budu předvolán. Pak mi ještě doporučí, abych si schoval GPS a radarový detektor, že se tam tyhle věci kradou. A odjede.

Na kolečko za Stanfordem mě jaksi přešla chuť, ale hýbat se potřebujeme, tak vylezeme ven a jdeme se projít. Doma otevřu knihu Fight Your Ticket and Win in California. Zajímavé. Možná, že to, co jsem udělal, nebyl U-turn. Podle rozhodnutí nejvyššího kalifornského soudu totiž mohu zajet na příjezdovou cestu a vycouvat a není to porušení zákona. Mám tedy naději, že to vybojuji. Musím ovšem najít definici, co je U-turn. Chvíli mi to trvá, ale pak ji najdu. U-turn je taková změna směru, kterou se vozidlo dostane do opačného směru a je jedno kolika pohyby se toho dosáhne (§ 665,5). Takže mi sklaplo, ten zmíněný rozsudek zřejmě tak dopadl proto, že auto vyjelo ze silnice. Já jsem najel na krajnici, ale pořád to byl U-turn. Kdyby bylo zle, mohl bych si najmout právníka, aby mě z toho vysekal. Ale ztráta řidičáku mi nehrozí, tak to nechám být a nedál právníkovi majlant. Až přijde pokuta, tak ji zaplatím a budu moct jít do autoškoly. Tím se mi můj bod odmaže a pojistka zůstane beze změny. Jen budu muset tři roky jezdit tak, abych nedostal další flastr. To by mě do autoškoly nepustili a za pojistku bych pak zaplatil mnohem víc.

Jsem rodilý Brňák, od roku 1995 však žiju a pracuji v Kalifornii. Osm let jsem vydával internetový týdeník Bláznivou Markétu. Když se ucho utrhlo, přešel jsem na tento přece jen časově méně náročný osobní blog.

Archív:
Rok 2008

Mohlo by Vás zajímat:

• Hibernovaná Bláznivá Markéta s kompletním archívem a vyhledáváním
• Stránka firmy Alcor BioSeparations
• Moje nepříliš udržovaná osobní webovka s fotkami a dalšími takřka zbytečnostmi
• Všechna moje videa na You Tube

• Vybraná videa, která jsou pro mě z nejrůznějších důvodů důležitá:

Brno- My Home Town
Tady jsem se narodil, chodil do školy, zamiloval, oženil, vychoval dvě děti. Další komentář je snad zbytečný.

Tam, kde leží de Souches
De Souches velel všem vojákům ve městě (bylo jich 476), když Brno oblehla osmadvacetitisícová švédská armáda. A město se ubránilo. De Souchesovi se dostalo potom velkých poct a po smrti byl pohřben v kostele svatého Jakuba. Ten mám, ač bezvěrec, moc rád. Kdysi jsem natočil na superosmičku skoro identický černobílý film, navíc tam byl snad jen záběr na Souchesovu bystu na Špilberku, jak se dívá dolů do města.

April in Park City
V utažském Park City se každý rok koná známý Sundance filmový festival, před pár lety se tady konala zimní olympiáda. Ta byla nominálně v Salt Lake City, ale lyžovalo se tady a tady vyhrál Valenta i svou zlatou. V roce 2007 jsme sem v dubnu vyrazili my. Měli jsme štěstí. Žádný mokrý jarní sníh, ale pěkný péřák.

Ali
Ali byla klisna, na které Jana dost jezdila. Pak se jí však udělala díra do žaludku a během pár hodin byla pryč. Na filmu s ní Jana jezdí v aréně u naší kamarádky Brook.

Po operaci
Unavený po operaci, frustrovaný svou hluchotou, ale připravený se poprat s osudem a v koutku srdce doufající, že snad budu zase jednou slyšet.

Krisýtnka poprvé na Rexovi
Vnučka Kristýnka jede s babičkou Janou na kdysi problémovém Rexovi.

Jako ryba ve vodě
Vnučka Táňa s tátou Adamem si užívá plaveckého kursu kousek od Wollongongu v jihovýchodní Austrálii. A Max se už těší, až za chvíli vleze do vody taky.