Ve čtvrtek jsme byli na koncertě San Francisco Symphony. Ve zdejších končinách se musí všude dojet autem a návštěvník koncertu má tři možnosti: Může za pět dolarů zaparkovat v patrové garáži hned u Flintova centra. To se hodí, když jde člověk na poslední chvíli. Jenže problém je po koncertě: Trvá to dvacet i více minut, než se člověk ve smradu výfukových plynů vymotá z garáže ven. Po koncertě chtějí odejet všichni a garáž má jen dva východy. Druhá možnost je zaparkovat u některé hospody přes ulici. Hospodští to nemají rádi, ale nezbývá jim, než to tolerovat: Jak chcete dokazovat, že někdo dojel na koncert a ne na večeři? Třetí možnost je parkovat za dva dolary na školním parkovišti DeAnza College. Tohleto je moje nečastější varianta. Už jsem se naučil, že musím mít drobné, jinak nemám šanci. Parkovací automat nebere kreditku a nevrací zpátky. Před pár lety zablokovali několik blízkých parkovacích míst kvůli stavbě nějaké budovy a tehdy jsem začal parkovat na parkovišti u správní budovy, kde se smí zůstat po třicet minut bez placení. Tak to praktikuju už několik let.

Tentokrát jsem však našel po koncertě za stěračem lístek: Parkoval jsem tam víc než třicet minut a zaplatím pokutu pětačtyřicet dolarů. Tak jsem hned okopíroval pokutový blok a stvrzenku o zaplacení a podal jsem odvolaní. Nepředpokládám, že bych musel platit, ale člověk nikdy neví. A kdyby náhodou ano, tak to poženu vejš.

Jsem rodilý Brňák, od roku 1995 však žiju a pracuji v Kalifornii. Osm let jsem vydával internetový týdeník Bláznivou Markétu. Když se ucho utrhlo, přešel jsem na tento přece jen časově méně náročný osobní blog.

Archív:
Rok 2008

Mohlo by Vás zajímat:

• Hibernovaná Bláznivá Markéta s kompletním archívem a vyhledáváním
• Stránka firmy Alcor BioSeparations
• Moje nepříliš udržovaná osobní webovka s fotkami a dalšími takřka zbytečnostmi
• Všechna moje videa na You Tube

• Vybraná videa, která jsou pro mě z nejrůznějších důvodů důležitá:

Brno- My Home Town
Tady jsem se narodil, chodil do školy, zamiloval, oženil, vychoval dvě děti. Další komentář je snad zbytečný.

Tam, kde leží de Souches
De Souches velel všem vojákům ve městě (bylo jich 476), když Brno oblehla osmadvacetitisícová švédská armáda. A město se ubránilo. De Souchesovi se dostalo potom velkých poct a po smrti byl pohřben v kostele svatého Jakuba. Ten mám, ač bezvěrec, moc rád. Kdysi jsem natočil na superosmičku skoro identický černobílý film, navíc tam byl snad jen záběr na Souchesovu bystu na Špilberku, jak se dívá dolů do města.

April in Park City
V utažském Park City se každý rok koná známý Sundance filmový festival, před pár lety se tady konala zimní olympiáda. Ta byla nominálně v Salt Lake City, ale lyžovalo se tady a tady vyhrál Valenta i svou zlatou. V roce 2007 jsme sem v dubnu vyrazili my. Měli jsme štěstí. Žádný mokrý jarní sníh, ale pěkný péřák.

Ali
Ali byla klisna, na které Jana dost jezdila. Pak se jí však udělala díra do žaludku a během pár hodin byla pryč. Na filmu s ní Jana jezdí v aréně u naší kamarádky Brook.

Po operaci
Unavený po operaci, frustrovaný svou hluchotou, ale připravený se poprat s osudem a v koutku srdce doufající, že snad budu zase jednou slyšet.

Krisýtnka poprvé na Rexovi
Vnučka Kristýnka jede s babičkou Janou na kdysi problémovém Rexovi.

Jako ryba ve vodě
Vnučka Táňa s tátou Adamem si užívá plaveckého kursu kousek od Wollongongu v jihovýchodní Austrálii. A Max se už těší, až za chvíli vleze do vody taky.