Takže to není místní záležitost, říkám si. Co se stalo? Prý říkali v rádiu, že u letiště v Palo Alto spadlo letadlo do drátů vysokého napětí. Pocuchalo to dva baráky, ale hlavně to vysoké napětí. Bez proudu je i nemocnice na Stanfordu. Prý to může trvat celý den.

V neděli jsme vyrazili na chvíli ven. Za Stanford. Je tam docela zajímavý flák země, dřív se tam dalo chodit všude, pak to omezili na vyasfaltované kolečko. To kolečko může mít 6-7 kilometrů, takže když se chce člověk trochu vyvenčit a nemá moc času, aby jel někam dál, hodí se jít tam. Ovšem je tady malý problém. Chodí sem docela dost lidí a o víkendu se tady hůř hledá místo na zaparkování, zvlášť odpoledne.

Ve čtvrtek jsme byli na koncertě San Francisco Symphony. Ve zdejších končinách se musí všude dojet autem a návštěvník koncertu má tři možnosti: Může za pět dolarů zaparkovat v patrové garáži hned u Flintova centra. To se hodí, když jde člověk na poslední chvíli. Jenže problém je po koncertě: Trvá to dvacet i více minut, než se člověk ve smradu výfukových plynů vymotá z garáže ven.

Michael Connelly je zavedený autor. To ovšem nijak nezabránilo tomu, aby mi jeho jméno až do Štědrého večera nic neříkalo. Ježíšek mi ovšem nadělil jeho Strašáka (The Scarecrow) a já se do něj hned po Novém roce pustil. Po přečtení první stránky jsem byl ovšem trochu na vahách. Mám vůbec pokračovat?

Letošní lednové lyžování v Incline Village jsme prožili v poněkud neobvyklé sestavě. K Lake Tahoe se s námi vydali naši kamarádi Regina a Milan a jela s námi i naše vnučka Kristýnka.To bylo velmi slibné a maloval jsem si, že Kristýnka vstoupí na světové svahy právě tady. Kdysi jsem učil lyžovat Adama i Davida. Vůbec není podstatné, že o rok později měli z mého lyžování srandu a nadšeně mě na požádání i bez vyžádání předváděli.

Michael Crichton vydal svou poslední knihu posmrtně. Tato věta je samozřejmě blbost. Michael Crichton je posmrti a nic vydat nemohl, ale v jeho pozůstalosti se našel rukopis. Před Vánocemi vyšel pod názvem Pirate latitudes, tedy volně přeloženo Pirátské rovnoběžky.

Tak prý většina lidí vzpomíná na právě uplynulý rok jako na špatný. Zase jsem v menšině. V roce 2009 jsem dostal od NIH grant. To není samozřejmost a je to pro mě rozhodně událost loňského roku. Grant mi umožnil pronajmout větší prostory, najmout jednu pracovní sílu a pustit se do projektu, který by v závěru mohl vést k odcela slušnému produktu. Ten by mě snad mohl časem uživit

(C) Vladislav Dolník 2008 - 2009